Timeline Agency - Kapitola 1

24. července 2015 v 17:42 | Aly |  Timeline Agency


Robbie

Uvědomuji si, že slyším hudbu.
Pomalu otevřu oči a rozhlédnu se. Ležím v mé posteli zahrabaný v peřině a jsem tam, kde mám být, v mém pokoji. Okny už mi sem pronikají ranní sluneční paprsky. Posadím se na okraj postele a promnu si oči. Teprve v této chvíli mi dochází, odkud se bere ta hudba. Slyším ji z vedlejšího pokoje, tedy z pokoje mé o rok a půl mladší sestry Naomi. Podívám se na hodinky ležící na nočním stolku vedle postele, je čtvrt na osm.
Pokusím se postavit se na nohy, a když se mi to konečně povede, přejdu k oknu a rozhlédnu se po ulici. Je stejná jako včera. Výborně.
Bydlíme v okrajové části města Atlanty, kde stojí sobě podobné rodinné domy se zahradami. Nejsou však zcela stejné a to je dobře, protože kdyby byly, tak se mi to nelíbí. Dříve jsme bydleli až v New Yorku, ale v roce 2015 jsme se museli odstěhovat. To mi bylo třináct. Po čtyřech letech se mi tu s Naomi docela zalíbilo.
Bohužel vzpomínky na New York a můj nedávný život se mi vrací skoro každé ráno již celé ty čtyři roky. Vzpomínám si na oslavu třináctých narozenin. Kromě rodičů a Naomi tam byli všichni moji kamarádi a teta Annie, maminčina sestra. Vzpomínám si na plátno zavěšené mezi dvěma stromy naší zahrady ozdobené nafukovacími balonky. Bylo na něm napsáno: Všechno nejlepší, Robbie! Také si vzpomínám, že mi k těmto narozeninám rodiče koupili moje vysněné kolo. Byl jsem štěstím bez sebe.
Týden poté jsem se vydal na projížďku právě na svém novém kole. Objel jsem velkou část města, kde byly podmínky pro ježdění na kole. Byl jsem i v parku nedaleko našeho domu. Naši rodiče byli v divadle na odpoledním představení a mě a Naomi hlídala teta Annie, která u nás byla od oslavy mých narozenin. Asi po hodině a půl mi volala, že se musím hned vrátit domů, byl večer. Doma jsem uviděl Naomi jak sedí v koutě obývacího pokoje a nepřítomně zírá do země. Teta mi řekla, že jí volala policie, že se mamka a táta nabourali. Jeli jsme za nimi do nemocnice, ale oni nebyli při vědomí, tak jsme s nimi nemohli mluvit, jen se na ně dívat. Nehýbali se. Byli pokrytí sádrou a obvazy, připojení na několik přístrojů. O půlnoci nás teta Annie vzala domů a šli jsme spát. Další den dopoledne kolem desáté nám volali z nemocnice. Řekli, že maminka zemřela kolem třetí ráno a táta kolem šesté. Byl to nejhorší den v mém životě.
Úplně se mi všechno rozpadlo a Naomi také. Nechtěla s nikým pořádně mluvit, dokonce ani s tetou Annie a se mnou vždy prohodila jen pár slov. Já jsem se zase naopak snažil mluvit pořád. Měl jsem tehdy pocit, že se mi uleví. Večer ten den přijel strýc David, manžel tety Annie, z Atlanty. Zařizovali tehdy strašně moc věcí. Nebo spíše strýc David zařizoval, protože teta byla ze smrti mámy zlomená.
Po pohřbu probíhala soudní řízení o tom, co bude se mnou a Naomi. Sestra se ke své budoucnosti vůbec nechtěla vyjadřovat a vše jí bylo jedno. Já jsem podpořil návrh, že budeme žít u tety Annie a strýce Davida. Proto jsme se stěhovali do Atlanty. Kolo, co jsem dostal tehdy k narozeninám, jsem nechal v New Yorku. Ani nevím proč.
Téměř každé ráno si takhle stoupnu k oknu a myslím na to, co už je za mnou.
Já ani Naomi ani vlastně pořádně nevíme, co se stalo při té bouračce. Víme jen, že se rodiče srazili s dodávkou. Jmenovali se Sophie a Trevor Handlovi mimochodem.
Znovu si promnu oči, abych přestal myslet na věci, co už jsou pro mě minulost a zaposlouchám se znovu do hudby, kterou slyším z pokoje Naomi.
Ještě že jsou prázdniny a já zvládám brzo vstávat.
Teta Annie je učitelka, takže do práce teď o prázdninách nemusí a David dělá něco na úřadě, nemá ale pravidelnou pracovní dobu. Máma to měla stejné.
Sejdu po schodech dolů a vejdu do kuchyně. Nikdo tu ještě není, takže to znamená, že teta a strýc ještě spí. Postavím vodu na čaj a připravím si pánev na míchaná vajíčka. Mám opravdu hlad.
Po chvíli dorazí do kuchyně Naomi.
"Dneska se mi zdálo o New Yorku," řekne. Jako by mi četla myšlenky.
"Já na něj myslím skoro každé ráno," odpovím a rozmíchám v misce syrová vajíčka.
"Já vím," hlesne Naomi a sedne si na pohovku k televizi. Obývací pokoj, kuchyňský koutek a jídelnu máme jako jednu velkou místnost. Není to rozdělené zdmi.
"Myslíš, že půjde dnes věčer strýc do práce?" zeptá se najednou Naomi při sledování hlavního ranního pořadu.
"Netuším," odpovím, "ale mám pocit, že něco takového včera říkal. O něčem se zmiňoval. Proč?"
Naomi se ke mně otočila a měla ve tváři zvláštní výraz. "Protože chci jít večer ven a on by mi to nedovolil. Když bude doma jenom teta, tak můžu jít."
Letmo se usměji. Naomi má pravdu. Strýc je někdy příliš upjatý.
"Hlavně mu nic prosím neříkej, Robbie!"
"Klid," řeknu. "Proč bych to dělal?"
Naomi na to odpověděla jen kývnutím hlavy.
Po čtyřiceti minutách přišel do kuchyně strýc na snídani, vzal si zbytek míchaných vajíček, co jsem nesnědl. Když dojedl, posadil se na pohovku vedle Naomi. Ta se chová, jako kdyby se vůbec nikam večer nechystala, umí docela dobře předstírat a lhát.
"Co budete dnes dělat?" ptá se David.
Pokrčím rameny. "Asi nic."
"Máš prázdniny a neděláš nic," podotkne trochu mrzutě.
"A co bys čekal, že budu dělat?" obořím se na něho. "Chci mít klid."
"Takže budeš na počítači," vyloží si David a podívá se na mě, když jdu ke kuchyňské lince pro svůj čaj.
Nevšímám si ho. Vezmu si čaj a mlčky odejdu nahoru do svého pokoje. Sice ještě slyším Davida, jak mě volá, ať se vrátím zpátky, ale je mi to jedno. Cestou na schodech potkám tetu Annie, která mi popřeje dobré ráno. "Ahoj," pozdravím opětovně a zaběhnu rychle k sobě. Zavřu dveře, otevřu okno a pustím si ten počítač.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kira Kira | E-mail | Web | 24. července 2015 v 17:59 | Reagovat

Vypadá to zatím zajímavě :) Je i jich celkem líto co se stalo s rodiči :/ myslím si že čím je člověk starší, tím hůř to snáší ...

2 Kirja Kirja | Web | 30. července 2015 v 9:30 | Reagovat

Moc hezké:)
Teda chudáci rodiče, ale jinak velmi povedené:)

3 Aly Aly | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 12:39 | Reagovat

[2]: Děkujii :33 nejen za komentář, ale i za návštěvu blogu!

[1]: Taky si to myslím, protože si to víc uvědomuje... :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama