Mezi Osvobozenými

12. srpna 2014 v 9:17 | Aly |  Krátké povídky
Nebezpečí.
Takhle lidé nazvali situaci, během které je něco ohrožuje. Označují ji jako něco, čemu se vyhýbat. Něco před čím je rozumnější dávat si pozor. Ta jejich opatrnost. Řídí se svým pudem sebezáchovy, stávají se opatrnými a pak i vyděšenými.
Strach.
Pocit, který lidi dokáže přinutit k útěku, ke špatným rozhodnutím. Pocit, kvůli kterému se lidi bojí. Čeho jiného by se mohli bát? Strach znamená bát se. Nebát se znamená strach ovládnout, ne se ho zbavit. To jen tak někdo nedokáže, ale já ano. Z čeho mám strach? Z výšek, z paranormálních jevů a možná i ze smrti. Z věcí, které nemám pod kontrolou a neznám je. Dříve bych nevylezla na patnáctimetrovou věž a nenaklonila se z ní, teď na ní stojím a nakláním se. Miluju tu výšku, kterou pod sebou spatřím. Jsem tu v noci. Čas pro nadpřirozeno, ale já se toho neděsím, jsem fascinovaná. Naučila jsem se svůj strach ovládat.
Ale pomohli mi v tom.
Než jsem se k nim připojila, jenom jsem snila. Snila jsem o statečnosti, o adrenalinových zážitcích, o překonávání strachu - pocitu, který mě tehdy tolik zužoval. Snažila jsem se odhodlat k věcem, které by mi ostatní nikdy nedovolili. Nikdy by mi nikdo nedovolil stát kolem půlnoci na vysoké věži ze dřeva. Jakmile jsem se však dostala mezi mě, došlo mi, že se nemůžu nechat spoutávat opatrností těch ostatních, kteří ještě nechápou to, co chápu já.
Oni. Říkají si Osvobození. Osvobození od pout strachu, nejistoty a přehnané opatrnosti. Jsou mezi nimi ti, kteří se od opatrnosti úplně neodvázali - včetně mě, ale mnozí z nich jsou zcela osvobození. Tahle skupina se stejným zájmem vznikla díky znuděným klukům, kteří se nebezpečným zážitkům nikdy nebránili.
Když jsem je potkala, hned mě zasvětili do jejich aktivit. Měla jsem tehdy strach, ale odhodlala jsem se - pak to bylo neuvěřitelně nádherné.
Naposled se podívám k zemi a pak skočím.
Padám a vnitřnosti se mi vhrnou až do krku. Chvíli mě v břiše něco lechtá. Přemýšlím, že zavřu oči, ale pak začne pracovat adrenalin a já začínám milovat volný pád. Najednou mě za poutko postroje na zádech něco zatáhne, mírně to se mnou škubne a já těsně nad zemí zastavím. Lano mě zase nezklamalo. Teď už stojím na nohách. Podívám se na vrcholek věže, ke skoku se připravuje další odvážlivec. Riskovala jsem, ale cítím se díky tomu svobodná.

A osvobozená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sidney Sidney | Web | 12. srpna 2014 v 10:24 | Reagovat

Docela zajímavé, donutilo mne to přemýšlet o mém strachu.

2 Free Free | Web | 27. srpna 2014 v 18:40 | Reagovat

Rozhodně zajímavé. Strach je podle mě sice důležitá věc pro přežití v přírodě atd., ale neměl by tě nějak moc ovládat. Strach by měla být pouze volba :)

3 Aly Aly | Web | 31. srpna 2014 v 17:17 | Reagovat

[1]:To jsem ráda, že to mělo alespoň nějaký smysl. Díky :)

[2]:Hezky vyjádřené. A díky :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama