Ukrytá dimenze-33.kapitola

16. července 2014 v 17:31 | Aly |  Ukrytá dimenze

Objetí je někdy nejdůležitější...

Opatrně jsem otevřela oči.
Došlo mi, že už vlastně nic neslyším - žádný pronikavý křik jako před tím. Viděla jsem nad sebou hvězdy a obrovskou bílou zářivou kouli - deiragenský měsíc je mnohem větší než na Zemi. Už tu není to oslepující bílé světlo. Vůbec si nepamatuju, kdy to přestalo, musela jsem na chvíli usnout.
Pomalu jsem se posadila.
Rozhlédla jsem se po okolí. Krona jsem nikde neviděla. Asi deset metrů ode mě leželi Hank a Daniel, Sarah zase na opačné straně a nikdo z nich se nehýbal. Erik byl půl metru ode mě a měl zavřené oči, jeho zbraň ležela kousek od jeho tváře - během toho všeho ji upustil.
Pracně jsem se vyškrábala na nohy.
Vzpomněla jsem si, že Akyruss je pořád uprostřed spirály. Jen už nikde poblíž není žádný cizí, takže nevydává takové množství energie. Drobnými kroky jsem se vydala směrem ke středu spirály, abych z ní Akyruss odnesla. Když jsem tento úkol splnila, vyčerpaně jsem klesla na kolena a hleděla k zemi. Za krátkou dobu by se tu měl objevit Dreik s Rix.
Zaznamenala jsem, že se třesu. Přemýšlela jsem o předchozích událostech. Byla jsem ze všech nejblíže Kronovi a ničivé síle Akyrussu. Cítila jsem se jako po jaderné havárii.
Uslyšela jsem nepatrné šustění, a když jsem zvedla hlavu, uviděla jsem Erika, jak ke mně snaží dostat. Ani jsem si nevšimla, že by se probudil.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se vyděšeně po tom, co se ke mně dobelhal.
Zvedla jsem hlavu, při tom jsem se pořád třásla. ,,Nic šílenějšího jsem ještě nezažila," vydala jsem ze sebe tichým hláskem.
Erik se přisunul blíž ke mně a přitáhl si mě k sobě. Vděčně jsem si opřela hlavu o jeho hruď. Na to jakou jsme zažili vyčerpávající událost, mě zvládal držet dost silně a já jsem za to byla ráda - dodávalo mi to po těch několika hodinách konečně pocit bezpečí. Zjistila jsem, že mi tváři stéká slza, spěšně jsem ji hřbetem ruky setřela, aby si toho nevšiml.
,,Ty jsi to dokázala," řekl. ,,Zabila jsi Krona."
Pořád s vyděšeným pocitem jsem na něho pohlédla. ,,Nejsem zrovna moc pyšná na to, že jsem něco zabila," odpověděla jsem znovu tiše.
Erik se usmál. ,,Ale tolik jsi toho díky tomu zachránila."
Tenhle okamžik bývá filmovou tradicí, pomyslela jsem si. Kluk dívce řekl něco krásného a oni si teď navzájem hledí do očí a čekají, kdo udělá ten 'první krok'. Nikdy jsem nečekala, že něco takového taky zažiju. Nikdy jsem nevěřila tomu, že bych někdy mohla zažít takové dobrodružství, jako bylo tohle všechno - a to nemyslím jenom Krona.
,,Ty jsi mi pomohl. Kdybys nepřišel, tak bych nikdy nic nedokázala."
Erik se ke mně nahnul a políbil mě na čelo. Najednou mi přišlo, že se třesu ještě víc než před tím.
,,Mám tě rád, Lincy," řekl. ,,Musel jsem přijít."
Uslyšeli jsme nespokojené zasténání, otočili jsme se a uviděli Hanka s Danielem, jak se převalují a snaží se vstát. Někomu se leží nepohodlně.
Pousmála jsem se a ještě jednou se k Erikovi přitulila. Pak jsem zvedla hlavu. ,,Půjdeme jim pomoct na nohy," rozhodla jsem.

Jsou tak tři hodiny ráno.
Záležitost s Kronem jsme řešili téměř celou noc.
Ulevilo se nám. Když jsem s Erikem dostala na nohy Hanka a Daniela, akorát přišli Dreik a Rix. Odnesli jsme Sarah do tábora a ošetřili jí krvácející škrábance, které jsme jí nakonec našli. Pak znovu přišlo na řadu plánování, co budeme dělat se Samuelem a jeho lidmi, protože ti ještě z Deiragenu neodešli. Nakonec se rozhodlo, že je půjdeme zatknout, až se rozední.
Jako večer před bojem s Kronem jsem ležela na boku zakrytá dekou a dívala se do ohně.
Postřehla jsem, že ke mně přichází Hank s miskou jídla v ruce. Je to od něho ohleduplné, když si vzpomněl, že jsem ještě nejedla.
,,Měl jsem o tebe strach," řekl, když mi jídlo podal a já jsem si sedla, aby se mi líp jedlo.
Vůbec jsem ale netušila, co mu na to mám odpovědět, tak jsem se jen nuceně usmála a dala se do jídla.
,,Byla jsi u Krona hrozně blízko," pokračoval.
Teď už jsem se usmála pobaveně. ,,Byla jsem ještě blíž, když jste byl v bezvědomí."
Hank na to jen s povzdychem zavrtěl hlavou.
Potom mě napadlo, že jsem si s ním ještě něco nevyjasnila. ,,Ještě se na mě zlobíte kvůli tomu, že jsem vám o Kronovi zapomněla říct?" zeptala jsem se opatrně.
Hank mě chytil kolem ramen a přitáhl si mě k sobě.
,,Ne, už se nezlobím. Jsem na tebe pyšný."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bellasmilee bellasmilee | Web | 17. července 2014 v 11:06 | Reagovat

Super kapitolka!Těším se na další! ?:)

2 Free Free | E-mail | Web | 13. ledna 2015 v 20:16 | Reagovat

No tak Hank je nakonec pyšný ? Co se stalo ? :D ale mě se Hank líbil už od začátku :D

3 Aly Aly | E-mail | Web | 8. března 2015 v 19:44 | Reagovat

[2]: mně taky :DD xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama