Ukrytá dimenze-21.kapitola

29. března 2014 v 14:03 | Aly |  Ukrytá dimenze

Doufám, že si tuhle kapitolu celou přečtete a užijete si ji. :)
Aly

Druhý den - Pád

Vyrazili jsme další den ráno.
V noci jsem neklidně spala, neustále jsem se nespokojeně převracela a dlouho jsem nemohla usnout. Byla to moje první noc v Deiragenu, a tak se tomu ani nedivím. Během cesty jsem byla hodně unavená.
Prošli jsme velkou částí lesa. Všude kolem byly ty podivné deiragenské stromy a sem tam ležely průhledné kameny, se kterými jsem se nedávno seznámila. Některé stromy byly pokryty něčím lesklým a stříbrným - možná to bylo něco jako deiragenská míza.
Když jsme obcházeli nějaký velký, ale konečně normální, balvan, připojila jsem se k Hankovi.
,,Co budeme dělat, jestli tu Akyruss najdeme?" zeptala jsem se.
Hank se na mě otráveně podíval. Zřejmě se mu zrovna nechtělo odpovídat na moje otázky, ale věděl, že bych naléhala.
,,Pokud zjistíme, že ho dokážeme dostat pryč z Deiragenu, uděláme to. Ale pokud to nepůjde, vrátíme se zpět domů a podáme hlášení. Jsme přece jen průzkumný oddíl. Neměli bychom tady nic velkého podnikat. Jenže když já uvidím, že mám šanci Akyruss dostat tam, kam patří, udělám to." odpověděl.
Ani jsem se jeho odpovědi nedivila. Vždy když byl Hank odhodlaný něco udělat, pustil se do toho.
,,A myslíte si, že tady Akyruss bude?" dožadovala jsem se jeho názoru.
Hank mi opět věnoval znuděný pohled.
,,Všechno je možné." řekl stručně.

Ušli jsme další kus cesty.
Byla jsem čím dál víc unavená a jediná přestávka, kterou jsme za celou tu dobu udělali, byla, když měla Sarah žízeň. Při té příležitosti jsme se alespoň napili všichni. Po té jsme pokračovali dál tím podivným lesem.
Na druhou stranu to byl celkem klidný den. Ještě jsme nenarazili na žádného 'cizího', deiragenské slunce pořád svítilo a nikomu se naštěstí za celou cestu nic nestalo.
Při mém přemýšlení o nádherném dni jsem si všimla, že jsme se zastavili.
Kousek před námi leželo pár dalších obyčejných balvanů. Hank na jednom stál a díval se směrem dolů.
Přiběhla jsem k němu a on mě rychle chytil za ruku. Tím zabránil mému pádu ze strmého kopce, který jsem pod sebou náhle spatřila.
,,Opatrně!" napomenul mě.
Daniel s Erikem se pomalu posunuli k nám a obdivovali strmý svah pod námi. Sarah se raději dívala z povzdálí.
,,Měli bychom to pomalu sestupovat." navrhl Daniel. ,,A možná Erika i Lincy nějak jistit."
Hank zamyšleně pokýval hlavou.
,,Jde tam vidět něco jako pěšinka." upozornil Hank. ,,Možná to tamtudy sestupují 'cizí'."
Sarah se asi odhodlala podívat se trochu zblízka, a tak přišla za námi. Když ten svah uviděla, přišlo mi, že si oddychla.
,,Není to až tak hrozné." usoudila. ,,Už jsem sestupovala horší srázy a tehdy jsem měla větší strach."
Daniel se na ni usmál.
,,No...tak se do toho dáme." prohlásil a šel si pro svůj batoh na zemi, který si tam položil.
Ostatní udělali to samé. Jen já jsem žádný batoh nenesla. Měla jsem jen luk a ten jsem si nesundávala, pokud to nebylo obzvlášť nutné.
Trochu jsem se vzdálila od toho strmého svahu, ale protože jsem chtěla vidět dolů, bylo tu stále nebezpečí mého pádu dolů.
Sarah klečela u svého batohu a něco v něm hledala. Byla z nás nejdál od svahu. Vedle ní bylo jakési křoví, které spíš vypadalo jako tři obří listy.
Zaznamenala jsem, jak Sarah najednou ztuhla. Strnule se ohlédla směrem k tomu deiragenskému křoví a chvíli ho sledovala. Vypadala, jakoby cítila, že se něco děje.
Najednou se postavila a tiše vytáhla svou dýku. Její oči stále upírala na to křoví.
Hank a Daniel uslyšeli skřípění kovu, které vydala její dýka, když ji vytahovala, a ohlédli se po ní. Tehdy zvedl hlavu i Erik, který seděl vedle Daniela a pomáhal mu rozmotat lano, které vytáhli z batohu.
Než kdokoli z nich stačil něco udělat, objevilo se ostré bílé světlo, které k nám rychle postupovalo. Když k nám dorazilo, na chvíli nás všechny oslepilo a nastal zmatek. Viděla jsem jen zářivé bílo. Někdy přišly mžitky a krajina přede mnou se zatemnila.
Vtom jsem uslyšela známý řev. Ten vřískot, který jsem slyšela, když jsem bez Hankova svolení spouštěla portál, a o kterém jsem Hankovi vlastně zapomněla říct. Byl tak hlasitý, že jsem se sklonila a zacpala si uši.
Potom jsem ucítila nějakou neviditelnou vlnu. Nějakou vlnu energie, která mě i ostatní odhodila kousek do dálky. Všichni dopadli na zem kousek od místa, kde původně stáli. Jenom já jsem měla tu smůlu, že jsem nebyla dostatečně daleko od toho strmého svahu.
Ucítila jsem, jak pode mnou dlouho nic není a došlo mi, že padám. Zoufale jsem se snažila něčeho chytit, ale pořád jsem nic neviděla. Tohle je můj konec, pomyslela jsem si.
Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Ani jsem nekřičela. Byla jsem tolik překvapená a vyděšená, až jsem měla pocit, že nic nedokážu.
Po krátké době přišel nepatrný pocit štěstí.
Byla jsem už daleko od toho řevu a světla, takže jsem zase viděla. Padala jsem zády k zemi a začínala jsem být blízko toho svahu. To znamená dvě věci... To, že se brzo rozplácnu o zem, a to, že se můžu chytit nějakých kořenů a větví, které trčí ze svahu.
Vybrala jsem si druhou variantu.
Rukama jsem rychle šmátrala po každé větvi a pahýlu, na které jsem dosáhla. Většinou jsem si o ně poškrábala ruku, nebo se praštila do kolena, břicha a někdy trochu do hlavy, ale vždycky to zoufalé přichycení zmírnilo pád.
Nakonec jsem se chytila dalšího silného pahýlu a jako vždy se neudržela. Naštěstí to dolů už nebylo tak vysoko a já jsem konečně dopadla na zem. Trochu to sice bolelo, ale byla jsem pořád naživu.
Začala jsem se ještě kutálet z mírného kopce a propadla jsem skrz pár hustých křoví, ale poté už jsem se zastavila a ležela zády na zemi.
Stalo se to neskutečně rychle.
Vyděšeně jsem oddychovala a cítila, jak mi z poškrábaných částí mého těla teče krev a jak mě bolí modřiny na mém těle způsobené pádem. Ale už byl konec. Už jsem se tolik nebála, že umřu.
Zbývalo mi jen přemítat, co se stalo s ostatními nahoře.
Pomalu jsem natočila hlavu k místu, odkud jsem spadla, ale nebylo vidět. Dokutálela jsem se moc daleko.
Zjistila jsem, že začínám panikařit. Já jsem možná naživu, ale Hank, Erik, Sarah a Daniel jsou někde tam nahoře, nevidí a nejspíš je tam ohrožuje něco, co vydává neskutečně hlasitý řev.
Panika ale netrvala tak dlouho.
Brzy se okolí přede mnou zatemnilo a já už jsem nemohla dál smutně přemýšlet.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | Web | 29. března 2014 v 14:58 | Reagovat

Píšeš super příběh.
Všechny díly jsem si pečlivě vytiskla a mám je uložené v krabici u nočního stolku. :-) Vždycky si ho po večerech čtu.
Všechny díly jsem přečetla už asi 3x a hodlám v tom dál pokračovat, tvůj příběh mě nikdy nenudí :-)

2 Aly Aly | Web | 29. března 2014 v 17:21 | Reagovat

[1]: To jsem ráda. :) Děkuju...

3 Bella Bella | Web | 29. března 2014 v 17:39 | Reagovat

A děkuji za tvůj komentář na mém blogu, moc si toho vážím a zkusím napsat aspoň jednu fanfikci =)

4 Ginny Ginny | 30. března 2014 v 20:48 | Reagovat

Já bych se chtěla zeptat, kolik bude dílů Ukryté dimenze? :)

5 Aly Aly | Web | 30. března 2014 v 22:22 | Reagovat

[4]: Jestli myslíš kapitol tak asi 30 nebo 35 - podle toho jak tam ten děj, který mám vymyšlený, vmáčknu, ale kapitol nebude víc než 40 - tím jsem si jistá :D.
Pokud jsi ale myslela díly v tom smyslu: první díl, druhý díl, tak třeba napíšu i víc, když budou čtenáři chtít. :)))

6 Áďa Áďa | 31. března 2014 v 9:23 | Reagovat

Jasně že chcem :D Jo a ÚŽASNÁ kapitola :D ;)povedla se ti a přidej další kapitolu co nejdřív :D ;)

7 Bellasmilee Bellasmilee | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 17:46 | Reagovat

Boží!!:D

8 Katerííína Katerííína | Web | 3. dubna 2014 v 17:12 | Reagovat

To je vážně úžasné! ;)

9 Aly Aly | Web | 3. dubna 2014 v 19:22 | Reagovat

[6]: Díky

[7]:Díky

[8]: Taky díky moc :)))

10 sindydesing sindydesing | Web | 4. dubna 2014 v 10:29 | Reagovat

Wow, boží kapitolka! :) Chudák Lincy, to muselo asi hodně bolet.

11 Free Free | E-mail | Web | 28. listopadu 2014 v 13:46 | Reagovat

Ohhh super !!! Konečně se to vymstilo, že to Hankovi neřekla :D , ale vypadá to trochu podivně, ale každopádně hodně napínavá a super kapitola ! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama