Ukrytá dimenze-19.kapitola

15. března 2014 v 21:50 | Aly |  Ukrytá dimenze


Výprava do Deiragenu

Po slovech našeho špinavého návštěvníka jsem na místě ztuhla. Právě tu bylo řečeno, že Hank - a možná i já - musí do Deiragenu. Položila jsem konvici s čajem na kuchyňskou linku a vydala se do obývacího pokoje.
Hank si mě všiml a představil mi Garda sedícího vedle něj.
,,Lincy, pozdrav Arnolda. Garda ze sousedního města."
,,Dobrý den." řekla jsem a Arnold mi pozdrav oplatil kývnutím a úsměvem.
,,Zrovna jsem tady s Hankem mluvil o jednom úkolu." promluvil. ,,Bude muset na nějakou dobu odjet."
,,Zítra tě odvezu domů a vrátím se pro tebe po nějaké době." oznámil Hank.
,,A...po jaké době?" ptala jsem překvapeně.
Hank se chvíli zamyslel.
,,Asi po třech dnech. Bude to jenom průzkum." řekl nakonec.
Když Hank řekl 'průzkum', hned jsem se usmála.
,,Tak to bych mohla jet s vámi." prohlásila jsem a Hank se mírně zamračil.
,,To není dobrý nápad." uzavřel stručně.
Najednou jsem ucítila netrpělivost a zároveň zlost.
,,Proč ne?!" vyjekla jsem bez rozmýšlení. ,,Řekl jste, že je to jen nějakej průzkum! Nevidím důvod, proč bych s vámi nemohla jet!"
V tu chvíli se Hank zamračil ještě víc a probodl mě pohledem. Arnold nespokojeně poposedl. Příliš pozdě jsem si uvědomila, že jsem neměla zvyšovat hlas.
,,Jak to se mnou mluvíš?" zeptal se Hank tichým hlasem. I když byl jeho hlas téměř neslyšný, přála jsem si, aby nemluvil na mě.
Sklopila jsem oči.
,,Promiňte." hlesla jsem a pak se znovu podívala na Hanka.
,,Sedni si." vybídl mě a počkal, až udělám, co mi řekl. Potom pokračoval. ,,Nemůžu tě vzít s sebou do Deiragenu."
,,Ale proč?" zeptala jsem se tentokrát tišším hlasem.
,,Je to nebezpečné." trval na svém Hank.
,,Když budu s vámi tak ne. Navíc je to jenom na tři dny." naléhala jsem. ,,Jednou jste říkal, že jsem ve výcviku čím dál lepší, že hlavně potřebuju zkušenosti. Tohle je přece šance si ty zkušenosti získat! Říkáte, že je to jen průzkum, je to jen na tři dny a budete tam se mnou. A myslím, že tam nebudu jediný žák."
,,To nebudeš." potvrdil Arnold a Hank se na něho varovně zamračil.
,,Hanku, prosím." snažila jsem se dál.
,,Hanku, já myslím, že to až tak špatný nápad není." pronesl Arnold a dál čelil Hankovu varovnému pohledu. ,,Koneckonců...bude tam ještě Erik Krent od Daniela Frease."
,,Ale ten už se učí déle." namítal Hank zase tím tichým - ale nebezpečným - hlasem.
,,Toho jsem dlouho neviděla." prohodila jsem s úsměvem.
Hank se na mě podíval. Zdálo se, že mě hodnotí. Že se rozmýšlí, jestli si může dovolit mě do Deiragenu vzít.
Arnolda napadl další argument a tak ho spěšně vyložil.
,,A říkal jsi mi, že musíš Lincy odvést domů. Jistě...půjde to zítra...ale zbytečně se zpozdíš. Kvůli tomu bys pak Daniela a toho jeho žáka musel po Deiragenu hledat."
Po Arnoldových slovech Hank pomalu pokýval hlavou.
,,To je pravda." přiznal a znovu se zamyslel.
Už to začínalo vypadat, že mi cestu do Deiragenu povolí, ale pak si zase na něco vzpomněl.
,,Lincy, ty si myslíš, že ti to rodiče dovolí?" zeptal se s nadějí, že už nebudu dál naléhat.
Tohle mě donutilo se trochu zamyslet. Ale na otázku tohoto typu jsem byla prostě připravená.
,,A vy mi to dovolíte Hanku?" zeptala jsem se s úsměvem.
Hanka ta odpověď otázkou zmátla.
,,No...ne...totiž ano. Myslím, že ano. Ale...tvoji rodiče to musí také dovolit a musela bys mě v Deiragenu na slovo poslouchat." odpověděl.
,,A tady snad nemusím?" zavtipkovala jsem.
Hank povytáhl obočí.
,,Musíš." řekl pevně a založil si ruce. ,,Ale nevšiml jsem si, že bys to dělala."
Dotčeně jsem se na něho podívala.
,,Ale já se snažím." bránila jsem se a on se usmál, potom spustil ruce a položil si je znovu na klín. Vzpomněla jsem si na jeho předešlou otázku a pokračovala jsem. ,,Když mým rodičům vysvětlíte, že jsem na to připravená a zaručíte jim, že mě tam ochráníte, tak mě pustí."
,,Jak si tím můžeš být tak jistá?" vyzvídal Hank.
,,Oni vám prostě nic zakazovat nebudou." objasnila jsem. ,,Tak co...vezmete mě s sebou?"
Hank se znovu zamyslel. Pořád si nebyl jistý.
,,A když tě s sebou nevezmu?" provokoval mě.
,,Tak budu dělat scény." odpověděla jsem pevně.
Hank zase povytáhl obočí.
,,Já bych si s tebou poradil." řekl.
Zakoulela jsem očima.
,,Tak už mi prostě odpovězte." vyzvala jsem ho nedočkavě.
Hank se usmál. Usoudil, že už mě moc dlouho napínal.
,,Jistěže tě s sebou vezmu."

Toho večera jsme uspěchaně volali mým rodičům, abychom je informovali o změně plánu. První se zdráhali, ale když jim Hank vysvětlil, pod jakou budu ochranou a že nebudu jediné dítě v Deiragenu, souhlasili.
Rychle jsme si sbalili věci.
Hank přinesl velký batoh, do kterého jsme narvali vybavení pro táboření - spacáky, stan, nádobí, sirky a zapalovač, dvě termosky s vodou, pytlíky čaje, konvici, kotlík, hodně jídla a podobně -, dále svíčky a teryxety pro sestavení portálu, náhradní teplé oblečení a nějaké další drobnosti.
Oblékli jsme se do pohodlných šusťákových kalhot, které sloužily na výpravy do hor, mikiny a nepromokavé bundy s kapucí.
Za opaskem jsme oba měli připnutou dýku. Hank tam měl ještě krátký meč a pistoli. Sice říkal, že je pistole v Deiragenu v podstatě na nic, ale vždy si ji pro jistotu bere. Oba jsme měli na zádech toulce se třiceti šípy - náhradní jsme přibalili do batohu - a luk.
Poté jsme společně s Arnoldem odjeli do tábora v lese, kde už byl připravený portál. Stačilo jen zapálit svíčku.
Hank mi v autě vysvětlil, že do Deiragenu jedeme zjistit, jestli v něm není Akyruss, protože na Zemi nejde určit jeho poloha. A protože byl Samuel Mort, který Akyruss ukradl, náš zaměstnanec, musíme to řešit my.
Po našem příjezdu se ke mně nadšeně přidal Erik.
,,Myslel jsem, že tě Hank nebude chtít vzít s sebou."
,,První nechtěl." prohlásila jsem s úsměvem.
Naši výpravu tvořil Hank a já, Daniel s Erikem a Sarah Plantová.
Sarah je vysoká, štíhlá černovláska, a když jsem se s ní zdravila, působila velmi mile. Měla dýku a vestu vybavenou spoustou vrhacích nožů. Je to Gardka ze sousedního města - jako Arnold. Byla jsem ráda alespoň za jednu ženu v táboře plném mužů.
Erik a Daniel měli dýku a krátký meč. Daniel si k tomu - stejně jako Hank - přibalil ještě pistoli.
Sarah, Hank a Daniel se rozloučili s ostatními Gardy. Já a Erik s Keirou a potom jsme se vydali směrem k místu přechodu do Deiragenu, kde už na nás čekali naši učitelé.
Arnold byl pověřen úkolem zapálit svíčku mezi teryxety a tím spustit portál. Ještě než to udělal, Hank ke mně potichu promlouval, aby nás nikdo neslyšel.
,,Bude to tam nebezpečné, Lincy." poučoval mě. ,,Budeš mě muset vždy poslechnout. Když ti řeknu, abys něco udělala, uděláš to. I kdybych ti řekl, abys v nějaké situaci utekla a někde mě nechala. Rozumíš tomu?"
Mlčky jsem kývla. Potom jsem ho chytila za ruku a sledovala spouštění portálu. Najednou jsem ucítila velké napětí a stiskla jsem Hankovu ruku mnohem pevněji.
Hank si toho všiml a usmál se na mě.
,,Copak?" zeptal se.
Vyděšeně jsem na něho pohlédla.
,,Jak se prochází portálem?"
Hank se usmál ještě víc.
,,Prostě projdeš." řekl stručně. ,,Budu tě držet za ruku. Půjdeš prostě za mnou."
Kývla jsem na srozuměnou a začala znovu sledovat Arnolda, jak se shýbá nad svíčkou, aby ji zapálil.
,,Přeju hodně štěstí." pronesl Arnold, zapálil svíčku a ustoupil.
V tu chvíli začaly teryxety zářit - nejdřív svou barvou a potom modře. Začala z nich vyrůstat zvlněná, modrá a zářivá hmota. Dostala se asi do výšky dvou metrů a tehdy šly zase slyšet ty pronikavé, naříkající hlasy. Ale zatím žádný vřískot. Právě jsem si uvědomila, že jsem o tom vřískotu Hankovi ještě neřekla. Na to už ale není čas.
Hank vyrazil k portálu jako první a táhl mě za sebou. Během chvíle jsme u něho byli velice blízko, po další krátké chvíli jsem zjistila, že portálem procházíme...
Ucítila jsem chlad. Byla jsem ráda, že pořád cítím Hankovu ruku, jak mě táhne dál. Najednou jsem nic neviděla. Chvíli byla tma a potom mi něco zasvítilo do očí. Když se mé oči přizpůsobily novému prostředí, uviděla jsem před sebou něco jako obyčejnou mýtinu. Kousek přede mnou byl mohutný kmen stromu, ale koruna nešla vidět. Byla tu totiž mlha. Tráva byla tmavě zelená a dlouhá - jako z nějaké pohádky.
Víc jsem toho zatím neviděla, protože ta mlha byla vážně hustá.
Pomalu jsem vstřebávala všechny ty události, které se za dnešní den staly.
Já, Lincy Hartová, jsem v Deiragenu.








 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sindydesing sindydesing | Web | 15. března 2014 v 23:08 | Reagovat

To bude teda ještě hooodně zajímavé :D Jsem zvědavá co se tam bude dít. Už abys přidala další díl! :D Úžasná kapitolka (jako vždy), strašně moc se těším na pokračování ;)

2 sindydesing sindydesing | Web | 15. března 2014 v 23:11 | Reagovat

To bude ještě hoooodně zajímavé :D Jsem zvědavá co se tam bude dít. Úžasná kapitolka (jako vždy), straně moc se těším na pokračování ;)

3 sindydesing sindydesing | Web | 15. března 2014 v 23:13 | Reagovat

[2]: promiň nějaká mi blbne PC, tak to tady máš 2x :D

4 Bellasmilee Bellasmilee | E-mail | Web | 16. března 2014 v 10:22 | Reagovat

už se cítím trapně jak ti pořád opakuju,že to máš úžasné,ale co nadělám? :D

5 Aly Aly | Web | 16. března 2014 v 11:34 | Reagovat

:DDD

[1]: Díky za 3 komentáře :)

[4]: Nevím, proč by ses měla cítit trapně, já ti tvůj blog taky tolik chválím. :)

6 AutonMionYna AutonMionYna | 16. března 2014 v 12:25 | Reagovat

konečně jsme se dočkali! Lincy je v Dreiragenu a já se nemůřu dočkat co tam zažije:)

7 Free Free | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 18:11 | Reagovat

Úžasné... konečně je v tom druhém světě, ale pořád neřekla o tem řevu v tom portálu ! :D ... ale jinak super a jdu číst dál :)

8 Aly Aly | Web | 10. listopadu 2014 v 21:33 | Reagovat

[7]: perfektní ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama