Ukrytá dimenze-18.kapitola

11. března 2014 v 21:47 | Aly |  Ukrytá dimenze


První zkolabování

Zamlžené oči? Proč mám zamlžené oči? Nepamatuju si, že bych třeba usnula...
Pomalu jsem otevírala oči a snažila se rozeznat tvary přede mnou. Došlo mi, že ležím v nějaké dost osvětlené místnosti a nade mnou je bílý strop. Natočila jsem hlavu do strany a uviděla Hanka, jak se na mě usmívá.
,,Dobré ráno." řekl a položil mi ruku na čelo.
Do dveří za ním vešla nějaká žena a ustaraně se na mě dívala.
,,Má teplotu?" zeptala se příjemným hlasem.
Hank kývl.
,,Myslím, že ano." odpověděl a sáhl po digitálním teploměru na stolku vedle postele. Přiložil mi ho na čelo, a když teploměr po třech vteřinách zapípal, podíval se na výsledek. ,,Má." potvrdil.
Vždycky jsem ten teploměr chtěla vyzkoušet. Nikdy jsme ho doma neměli, ale viděla jsem ho v reklamě v televizi.
,,Nemáš představu proč?" vyptávala se dál ta žena a Hank zavrtěl hlavou.
,,Ne, Taro. Doufám, že na ni nemělo špatný vliv nic z Deiragenu." uzavřel.
Tara? To je Keiřina učitelka, pochopila jsem.
,,Jak to myslíte?" zeptala jsem se Hanka chraplavým hlasem.
,,Prostě doufám, že tě nenakazil nějaký 'cizí' nějakou nemocí." objasnil Hank.
,,Oni mají také nemoci?" divila jsem se.
,,Jsou to živí tvorové." pronesla Tara. ,,Také jejich tělo musí něco ohrožovat."
,,Počkáme, co řekne lékařka." rozhodl Hank.
,,My jsme v nemocnici?" nechápala jsem. ,,Jak jsme se tak rychle dostali z tábora do nemocnice?"
Pomalu jsem si začala vybavovat, co se stalo... Utíkali jsme před 'cizími', narazili na Gardy a já jsem poté zkolabovala.
Hank mě pohladil po tváři.
,,Spala jsi půl dne." oznámil mi. ,,Měli jsme dost času."
Takovou odpověď jsem nečekala. Nikdy se mi totiž nestalo, že bych omdlela. Bylo to pro mě zcela nové. Když jsem si vybavovala události v lese, vzpomněla jsem si ještě na něco důležitého.
,,A Erik a Keira? Oni jsou v pohodě?"
Tara s úsměvem pokývala hlavou.
,,Keira si šla koupit něco k pití, jinak je tady se mnou. Erik s Danielem zůstali v táboře, mají tam malou práci." uklidnila mě. Přijde mi čím dál víc sympatická.
Ozvalo se rychlé zaklepání na dveře a do místnosti vstoupila usměvavá mladá lékařka v obvyklém bílém plášti.
,,Mám tady výsledky těch testů, co jsme tady na slečně udělali." oznámila nám a my jsme zpozorněli. ,,Musela to být jen obyčejná nevolnost. To se dívkám v jejím věku občas stává. Stačí jen, aby málo pila nebo spala a naráz to přijde."
,,Jak to, že má teplotu?" zeptal se pro jistotu Hank.
,,To je obvyklé. Nejspíš v noci moc nespala nebo, jak jsem říkala, málo pila a pak při tělesné námaze - při běhu - jí stoupla teplota a tlak a to vedlo k následnému omdlení." vysvětlovala lékařka. ,,Pokud jí teplota za nějakou dobu neklesne, tak jí zkuste dát nějaký lék, který teplotu snižuje, ale jinak je v pořádku. Můžete si ji vzít domů."

Po potěšujících zprávách od lékařky si mě Hank odvezl domů. Cestou jsme se ještě zastavili v táboře pro pár věcí a dopravili tam Keiru a Taru, které v táboře zůstaly. Jediný Hank ze všech Gardů z Trenbruku a okolních měst jel domů. Kvůli mně. Řekl, že bude lepší, když budeme chvíli doma, dokud nebude mít on jistotu, že jsem zdravá.
Hned, jak jsme vstoupili do domu, musela jsem si jít lehnout a odpočívat. Jsem ráda, že se mi Hanka povedlo přemluvit, abych si mohla lehnout na pohovku a dívat se na televizi.
Další den už jsem teplotu neměla a Hank navrhl, že se zkusíme chvíli učit teorii. Seznamoval mě s prvními 'cizími'... Shodou náhod s Entasem a Parvulem (Parvul je zkratka latinského slova ,,parvulus", což znamená ,,malý" - vždycky se mi líbila latina). Mimochodem Parvul je ten 'cizí', kterého Erik nazval hobitem.
Po dálších třech dnech Hank usoudil, že jsem zcela zdravá a cvičil mě v obraně a útoku dýkou. Pomalu se k tomu přidával luk, obvyklé cvičení a někdy mi k tomu přidal i malou překážkovou dráhu v lese, která mě strašně bavila. Nebyla vůbec náročná. Prostě jsem přeskakovala spadlé stromy, po některých lozila a tak dál.
Takhle to probíhalo několik týdnů.
Asi po měsíci dostal Hank zprávu z Cardiffu, že američtí Gardi provádějí výzkumy ohledně Akyrussu a že nemůžou zaměřit jeho polohu. Hank mi vysvětlil, že na to Gardi mají zvláštní přístroj, který zaměřuje neviditelné vlny a modré záření, které Akyruss vydává. Začíná se spekulovat o tom, že je Akyruss zpět v Deiragenu, protože se na mnoha místech ve světě objevili 'cizí' a nikde nebyl žádný portál - stejně jako to bylo v táboře.
Po dalších dvou týdnech se blíží den, kdy začne škola. Mám jít do deváté třídy a vůbec netuším, jak to bude probíhat. Rozhodla jsem se zeptat Hanka...
Chvíli jsem i doufala, že do školy chodit nebudu. Ale Hankova odpověď moje naděje zničila.
,,Je to podobné jako když nějací sportovci jezdí po olympiádách a přitom chodí do školy. Prostě se nejvíc věnují tomu sportu a školu se snaží nějak zvládat." vysvětlil mi Hank. ,,Takhle to bude vypadat i v našem případě."
,,A co mám říct kamarádům?" zajímalo mě. Věděla jsem, že jim to říct nemůžu, pokud s tím nesouhlasí jejich rodiče.
,,Rozhodně nic o Deiragenu. Tvoji učitelé to vědět budou a svým spolužákům řekni, že chodíš do nějakého kroužku. Nebo je v tom nějaký problém?"
,,Ne." odpověděla jsem. ,,To vyjde."
,,Co jsi měla na vysvědčení?" vyzvídal najednou Hank a usmíval se.
,,Dvojku z fyziky a němčiny. Jinak jedničky." oznámila jsem a Hank spokojeně kývl hlavou.
,,Jen tak dál." povzbudil mě.

Dny ubíhaly a já jsem ve střílení z luku a v práci s dýkou byla čím dál lepší. Luk byl určitě celkem dobrá volba. Je to zbraň, kterou znám a je výhodná v tom, že když s ní chci někoho poškodit, nemusím s ním bojovat tváří v tvář. Naopak dýka pro mě byla nová, a když mě s ní Hank učil několik výpadů, často jsem zavírala oči a zbytečně uhýbala. Kdyby ji Gardi nemuseli mít povinně, už bych ji dávno někam zahodila.
Pomalu jsem se taky učila pracovat s kameny. Zatím jsem se o nich naučila, že se nazývají teryxety, což mi celkem trvalo, než jsem dostala do hlavy. Zopakovala jsem si také spouštění portálu, ale jen v učebnici. Hank mi i slíbil, že si jeden postavíme, ale ještě moc nevypadá, že by to plánoval. Zároveň jsem se dozvěděla o zaměřování některých teryxetů - například Akyrussu - a o zaměřování 'cizích' pomocí radarů, které mi Hank v příštích dnech snad ukáže.
Pořád se také blížil první školní den a já jsem se potřebovala někdy připravit. Domluvila jsem se s Hankem, že mě dva dny před tím odveze domů a po několika dnech školy si pro mě zase přijede.
Tenkrát jsme nemohli vědět, že budeme ještě přinuceni změnit plány...

Poslední den u Hanka jsem strávila učením poznámek o 'bezpečnosti práce s teryxety', protože bez toho mě prostě domů nepustí. Na to, že je to taková podle mě zbytečná látka, mi to trvalo skoro celý den.
Ten večer, kdy jsem už byla sbalená a připravená na odjezd, Hankovi někdo zavolal. Ptal se, jestli má čas, protože s ním potřebuje nutně mluvit. Hank ho samozřejmě pozval do domu, a když přijel, bylo mi hned jasné, že je to Gard.
Světlovlasý, mladý a vysoký muž vypadal unaveně. Za opaskem se mu houpal krátký meč v obalu, na tváři byl špinavý a vděčně přijal od Hanka kávu.
Rozhodla jsem se je nerušit a odešla jsem do svého pokoje. Tam jsem si chvíli vydržela číst, ale pak jsem začala být až moc zvědavá. Svou zvědavost jsem zakryla tím, že mám žízeň, což byla pro vysvětlení záminka pro rušení rozhovoru mezi špinavým Gardem a Hankem.
Když jsem si do hrnku nalívala čaj, slyšela jsem některá slova přicházející z obývacího pokoje, kde spolu mluvil špinavý Gard a Hank.
,,Musíte co nejdřív do Deiragenu." řekl ten špinavý Gard.












 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sindydesing sindydesing | Web | 12. března 2014 v 18:31 | Reagovat

Já tu povídku zbožňuju! :-)  Úžasná kapitolka, ale to ty máš vždycky :-) zajímalo by mě co se děje a doufám že brzo přidáš pokračování, protože bych tě nejradši odstřelila...napsat po dlouhé době kapitolku a ukončit to v takové napínavé chvíli! :D

2 Aly Aly | Web | 13. března 2014 v 15:31 | Reagovat

jsem prostě taková :)))[1]:

3 Bellasmilee Bellasmilee | Web | 14. března 2014 v 12:54 | Reagovat

Boží!!:D Jako VŽDY :DD

4 Free Free | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 17:35 | Reagovat

Dobrá kapitola :) , ale furt to Hankovi neřekla, že slyšela ten hlas v portálu :D to bude mít prostě nějaký dopad :D já to tuším :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama