Ukrytá dimenze-13.kapitola

14. února 2014 v 22:34 | Aly |  Ukrytá dimenze

Pět zkušebních dnů je u konce

,,Ale Hanku...proč to tak musí být?" vyptávala jsem se.
,,Protože když ten loket nesrovnáš, máš ohnuté zápěstí. Nepřijde ti to nepraktické? Vždyť to pořádně nenatáhneš." vysvětloval mi netrpělivě Hank.
Od té doby, co mě Hank učí střílet, nedávám loket vodorovně s šípem. Jako kdybych se soustředila na to, abych trefila a nedávala si pozor na správný postup. Po třech dnech toho měl Hank dost. Neustále mi to musel připomínat a já už jsem se tím začínala bavit.
,,Proč si na to nedáváš pozor? Když jsi mi to tehdy u vás doma ukazovala, měla jsi vše v pořádku." zajímal se Hank. ,,Tady se nemusíš zatím snažit za každou cenu trefit střed. Teď se hlavně snaž bez chyby postupovat."
,,Já vím!" odsekla jsem a přichystala se na další výstřel. Tentokrát jsem si na svůj neposedný loket dala pozor, ale zase jsem nebyla spokojená s výsledkem. ,,Vždyť jsem znovu netrefila střed!"
,,Ale taktika byla v pořádku. Jen tak dál a po nějaké době se určitě trefíš. Ještě chvíli střílej a pak to skliď. Nezapomínej na celkové postavení - hlavně na loket - a potom se protáhni." odpověděl Hank a potom odešel do domu.
Co mi zbývalo... Vystřílela jsem další půlku toulce a jako vždy jsem dodržovala stejný postup - vložit šíp do luku, zamířit a vystřelit. Šípy se ze začátku zabodávaly blízko středu, ke konci mi to už nešlo, takže mě to přestalo bavit. Sklidila jsem všechno, s čím jsem s Hankem ten den pracovala a začala se protahovat.
Moc se mi do toho nechtělo, ale jelikož jsem po cvičení cítila skoro každý sval, usoudila jsem, že je to potřeba. Potom jsem se vrátila do domu.
Byla jsem vděčná za to, že už po mně Hank nic nechce a odešla jsem do svého pokoje. Svlékla jsem si mikinu a hodila ji na postel. Najednou jsem uslyšela známý tón sms zprávy. Rychle jsem sáhla pro mobil a podívala se, kdo mi píše...

...Ahoj,
Nevím, za jak dlouho se
vrátíš domů, ale někdy si
musíš vyzkoušet šaty pro družičku
na mou svatbu. Už jsme je
totiž vybrali a jsou nádherné! :)
Merrisa


Upřímně jsem vůbec netušila, kdy se vrátím domů. U Hanka jsem byla pět dní a tak dlouho jsem tu měla být na zkoušku. Nevím, jestli si toho on všiml. Vydala jsem se do obývacího pokoje, kde jsem si sedla na pohovku a sáhla po ovladači od televize.
Hank mě ale zarazil. ,,Nic nezapínej. Potřebuju se tě na něco zeptat."
Zvědavě jsem se na něj podívala a on pokračoval.
,,No...jen pro začátek. Když jsme já a Daniel tenkrát přišli k vám domů a oznámili tvé rodině, že bychom to s tebou chtěli zkusit, úplně jsme nevylíčili proč..."
,,No a...proč?" vybízela jsem ho.
Hank si sedl vedle mě na pohovku a podíval se mi do očí.
,,Protože nenecháš věci jen tak bez povšimnutí. Většina lidí by se vzdálila, kdyby se před nimi v lese najednou prudce rozhýbalo křoví. Ty ses sice lekla, ale čekala si, dokud jsi nezjistila, co to bylo." řekl.
,,Taky jsem to nezjistila." namítla jsem.
,,Protože jsme tě odtamtud doslova zahnali." odpověděl Hank. ,,Potom další den když tě Merrisa odváděla domů a ten její snoubenec zůstal s Danielem, taky jsi nepřijala fakt, že nevíš, o co jde. Utekla jsi jí a šla zjistit, co se děje."
,,Tak zaprvé...neutekla jsem jí, jen jsem šla trochu napřed zjistit, co se děje. Byla prostě pomalejší než já." odpovídala jsem a Hank se usmál. ,,A když už jsme u mojí sestry..."
,,Počkej. Nejdřív vyřešíme tohle." zastavil mě Hank. ,,Zkrátka jde o to, že nenecháš věci jen tak být a to je u Garda důležité. Gard by měl všechno, co nezná podezřívat, aby pak nebyl překvapený. Měl by pátrat, co se děje a ne jen pokrčit rameny.
Probral jsem to tehdy s Danielem a rozhodli jsme se, že bys to mohla zkusit."
,,A to byl teda váš nápad?" zeptala jsem se a Hank se na mě překvapeně podíval.
,,A čí jsi myslela? Myslela sis, že mi tě Daniel vnutil?" žasl a já jsem sklopila hlavu.
,,Popravdě...chvíli ano. Ale..." Snažila jsem se ze sebe dostat nějakou větu, ale na to jsem si připadala dost trapně a já když jsem v trapné situaci, nemluvím, aby se to nestalo ještě trapnější.
Hank se dotkl mé ruky.
,,Jsem prostě nepředvídatelný." prohlásil s úsměvem. ,,Prostě jsem ti chtěl říct, že jestli se chceš stát Gardkou, tak mi to co nejdřív řekni. Musím tě upozornit, že to budeš mít složitější. Přece jen ještě chodíš do školy a ještě se k tomu budeš muset učit na Gardku. Dobře si to rozmysli, Lincy."
Kývla jsem, že rozumím a usmála jsem se.
,,Na co ses mě to chtěla zeptat?" zajímal se Hank a já jsem se na něho podívala. Chvíli jsem musela přemýšlet, protože jsem si nemohla vzpomenout.
,,Ehm...no...že mi Merrisa psala, že si mám jít vyzkoušet šaty..." dostala jsem ze sebe a Hank povytáhl obočí.
,,Jaké šaty?" zeptal se.
,,Pro družičku." řekla jsem s úsměvem a Hank kývl.
,,Dobře. Je sobota, tak tě odvezu k vám domů a můžeš si rovnou rozmyslet, jestli budeš pokračovat s výcvikem." navrhl Hank.
,,Ale já už jsem rozhodnutá." namítala jsem. ,,A nemůžu jít sama? Vždyť je to domů jen kousek."
,,No nevím. Jak jsi rozhodnutá?" ptal se Hank.
,,Že budu pokračovat." odpověděla jsem. ,,A jsem si jistá."
Hank se na mě zadíval.
,,Jak myslíš. Tak teda běž, ale vrátíš se ještě dnes, to znamená nejpozději do osmi." rozhodl Hank. ,,A nechceš se nejdřív naobědvat?"
Zavrtěla jsem hlavou.
,,Oni mi dají najíst." řekla jsem.

Když jsem procházela asi druhou ulicí před naším domem, uviděla jsem před sebou někoho povědomého. Když jsem se dostala blíž, pochopila jsem, že naproti mě jde Erik.
,,Kam se ženeš?" zeptal se, když ke mně přišel.
,,Domů. Na oběd." odpověděla jsem. ,,A taky si zkusit šaty pro družičku na sestřinu svatbu."
,,To bych tě chtěl vidět." řekl s úsměvem Erik. ,,Určitě ti to v nich bude slušet."
Usmála jsem se. Zase jsem to nedokázala potlačit - vždy, když se usměje Erik, usměju se i já.
,,Kam jdeš ty?" zajímala jsem se.
,,Mám jít za tvým učitelem. Daniel mě za ním poslal. Mám mu dát tohle." odpověděl a ukázal mi složku s nějakými dokumenty, kterou držel v ruce. ,,Až to Hankovi předám, můžu zůstat venku a vrátit se nejpozději do večera."
,,Tak to dej mně. Stejně se musím večer za Hankem vrátit." navrhla jsem.
,,To není špatný nápad." odpověděl Erik a podal mi složku. Pak se ještě zeptal: ,,Nechceš být venku se mnou? Nebo musíš jít nutně na oběd domů?"
Na chvíli jsem se zamyslela. Na oběd vlastně domů nemusím. Stačí jen, když se tam na chvíli ukážu a pak si zkusím ty šaty.
,,To taky není špatný nápad." odpověděla jsem s úsměvem.








 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sindydesing sindydesing | Web | 15. února 2014 v 19:44 | Reagovat

Wow :-)  úžasná kapitolka! Už se strašně těším na další, doufám že ji přidáš brzo ;)  Mě tahle povídka prostě strašně moc baví :D Prosím, prosím přidej ji co nejdřív 0:)

2 Bellasmilee Bellasmilee | 16. února 2014 v 10:51 | Reagovat

boží,ale to ti už pořád opakuju :D

3 Free Free | E-mail | Web | 8. listopadu 2014 v 16:40 | Reagovat

Super to je. Tady se nám asi začíná rýsovat románek :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama