Ukrytá dimenze-8.kapitola

25. ledna 2014 v 20:01 | Aly |  Ukrytá dimenze


Zvyknout si na nové prostředí

Když jsem s Tonym nakládala svůj 'malý' kufr do Danielova auta, měli jsme malé problémy. Kufr měl být malý, ale jelikož byl nacpaný, výrazně zvětšil svůj objem. Navíc v Danielovém autě byly naskládané jakési bedny a kufr se vedle nich prostě nevlezl. Zkoušeli jsme první všechny bedny vyskládat, vložit kufr do auta a potom přidat ty bedny. Nefungovalo to. Kufr od auta byl prostě nacpaný stejně jako můj kufr.
Hank ještě něco domlouval s mými rodiči a Merrisa se bavila s Danielem o situaci s 'cizími'. Všichni byli v domě, takže nás naštěstí nikdo neviděl, jak cpeme 'malý' kufr mezi bedny do auta. Kdyby ano, asi by se pobavil.
,,Možná bych ho mohla vézt na klíně." řekla jsem Tonymu s úsměvem.
,,Je to těžké jako beton!" stěžoval si Tony. ,,Co v tom máš?"
Usmála jsem se ještě víc. ,,Jen trochu oblečení, make-upu, knížku, svůj široký notebook, hygienu a další věci pro to, abych se nenudila."
,,Doufám, že jsi tam nenacpala luk." řekl Tony s udiveným výrazem a já jsem se zasmála.
,,Ne. Luk tam nemám, ten si dám vedle sebe na sedadlo. Ale kdyby mi naši koupili nový notebook, byl by tenčí a zabral by míň místa." odpověděla jsem. ,,A buď rád, že jsem si pár věcí dala do tašky."
Měla jsem totiž na ramenu ještě menší tašku, do které jsem dala mobil a další věci nezbytné k přežití - třeba sluchátka.
,,Počkej, až to uvidí ten tvůj nový učitel." usmál se Tony.
,,Nezapomínej, že to ještě ani není můj učitel." řekla jsem chladně a Tony pokrčil rameny.
,,Jak myslíš. Teď zaber, Lincy." řekl Tony a oba jsme silně strčili do kufru. Ten se pohnul a přimáčkl bednu za ním ke zdi auta, která oddělovala prostor pro zavazadla-neboli kufr auta, od prostoru vyhrazeného pro cestující-neboli od sedadel. Můj 'malý' kufr už z auta netrčel a tak jsem si s Tonym oddychla, potom jsme se vrátili do domu.
Asi za půl hodiny bylo s rodiči všechno domluvené a my jsme se vydali k autu. Samozřejmě se se mnou všichni museli rozloučit a to trvalo dalších sedm minut.
,,Měj se tam hezky, Lincy. Za pět dní se zase uvidíme. Hlavně na sebe dávej pozor." blábolila máma. Co jiného jsem od ní mohla čekat. Podobně se mnou ale mluvili ostatní...táta, Merrisa a taky Tony. Po sedmi minutách jsme konečně nasedli do auta a odjeli. Jeli jsme Danielovým autem, protože Hank měl to svoje doma. Čekala jsem, že pojedeme do toho tábora v lese, ale místo toho jsme před ním odbočili na vyjetou cestu v trávě. Ale trávy tam ani moc nerostlo, cesta byla spíš hliněná a písčitá.
Mimochodem les je až úplně za celým městem. Na druhé straně města je nádraží a dráha vede kolem Trenbruku k tomu lesu. Samozřejmě je tam zatáčka a vlaky les objíždí. Bylo by trochu nepraktické, kdyby lesem projížděly vlaky. Koleje jsou také od lesa dostatečně daleko, aby to v něm nešlo tolik slyšet.
Auto jelo kousek po cestě a potom zastavilo u menšího domu s obyčejnou šedou omítkou. Dům byl nepravidelného tvaru. Skládal se vlastně z jednoho většího a z jednoho menšího čtverce. Střechu měl černou, měla tvar splasklého jehlanu. Prostě obyčejný dům.
Vystoupili jsme z auta a já jsem si všimla ještě jednoho domu. Stál o kus dál než Hankův dům. Vypadal skoro stejně, jen byl možná trochu větší a měl bílou omítku. Takže máme sousedy, pomyslela jsem si. Dál jsem si všimla, že tohle jsou poslední domy před dráhou. Potom už je jen kousek volného místa, které odděluje les a koleje. Okolní prostředí obou domů bylo docela neuspořádané. Místy rostla vysoká tráva, jen okolí vyjetých cest a vyšlapaných pěšinek bylo posekané. Prostě příroda... Líbilo se mi, že Hank bydlí blízko lesa. Ani náš dům od něj není moc daleko.
Hank vytáhl můj kufr z auta a podíval se na mě.
,,Jestli sis to tu už prohlídla, vezmi si ten kufr, luk a tašku, potom pojď za mnou." řekl a vydal se k domu odemknout.
Spěchala jsem si pro věci a postřehla, jak mě sleduje Daniel.
,,A vy bydlíte kde?" zeptala jsem se.
Daniel se na mě usmál. ,,Na druhém konci města. Hank hlídá tuhle stranu Trenbruku a já tu druhou. Má tu víc rušno, protože je tu ten les a tam se 'cizím' moc líbí."
,,A jak je možné, že se tu objevují?" ptala jsem se dál.
,,To ti všechno Hank řekne a teď už bys měla jít. Čeká na tebe." odpověděl Daniel a kývl hlavou směrem k otevřeným dveřím domu. Hank už byl pravděpodobně uvnitř.
,,Tak...nashledanou." rozloučila jsem se a šla směrem ke dveřím.
,,Užij si to, Lincy." volal za mnou Daniel a já jsem vešla do domu.
Stála jsem na vydlážděné podlaze a rozhlížela se po domě. Viděla jsem kuchyňskou linku vzadu na levé straně u zdi, za ní stál menší obdélníkový stůj se čtyřmi židlemi. Na pravé straně byl obývací pokoj, kde stála jedna pohovka a dvě křesla, před nimi jsem viděla plochou televizi, která stála na dřevěné komodě. Velikost televize a komody byla průměrná. Za obývacím pokojem byly dveře, které pravděpodobně vedly k pokojům doprava. Další dveře vedly dopředu do další místnosti, byly pootevřené a já jsem poznala, že je to koupelna. Vyzula jsem si boty a posunula se do obývacího pokoje. Ten nebyl od kuchyně oddělený-jako u nás doma.
,,Pojď za mnou, ukážu ti tvůj pokoj." řekl Hank a odvedl mě dveřmi do malé chodby. Ukázal na dveře napravo. ,,Tam je tvůj pokoj a ty dveře nalevo vedou do mého pokoje."
Můj pokoj byl malý, ale rozhodně stačil. Byla tam prostě postel, pracovní stůl a skříň. Odložila jsem si věci a šla za Hankem do kuchyně.
,,Nemáš hlad?" zeptal se Hank. ,,Začnu dělat večeři."
,,Fajn." odpověděla jsem. Přešla jsem k jídelnímu stolu a položila jsem ruce na židli. ,,Takže...Daniel bydlí na druhém konci města?" zeptala jsem se.
,,Ano." odpověděl Hank.
,,A má na starost tu druhou část?" pokračovala jsem a Hank znovu přisvědčil. ,,A jak vypadají 'ti cizí'?"
Po mých slovech se na mě Hank otočil. Měl ve tváři takový zvláštní výraz, málem jsem uhnula pohledem. ,,Různě. Pokud se budeš chtít stát Gardkou, budeš se to všechno učit."
,,Cože...Gardkou?" divila jsem se.
,,No, Gardkou. Tak se jmenuje naše jednotka. Je to odvozené od anglického slova 'guard'. Víš, co to znamená?" ptal se Hank a já jsem přikývla.
,,Strážit, chránit, stráž a tak." odpověděla jsem a Hank se usmál.
,,Přesně tak. Stráž. Jakože strážíme tu dimenzi. Proto ten název." vysvětloval. ,,Nechceš se jít vybalit? Třeba tu nebudeš jen pět dní a za chvíli bude večeře."
Odešla jsem teda do svého pokoje a začala si vybalovat svoje oblečení, hygienu a tak dál z kufru. Hank zůstal v kuchyni a připravoval večeři. To nám to pěkně začíná.








 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sindydesing sindydesing | Web | 26. ledna 2014 v 10:06 | Reagovat

Wow! Úžasné, úžasné, úžasné :D Ta kapitolka se ti vážně povedla, ale to se ti vlastně ještě nepovedlo aby se ti nepovedla :D proííííís přidej dneska další díl :-)

2 AutonMionYna AutonMionYna | 26. ledna 2014 v 12:51 | Reagovat

Páni! Ty jsi prostě úžasná!Zamilovala jsem si tento příběh a nemůžu se dočkat , co Lindu čeká v další kapitole...

3 Aly Aly | Web | 26. ledna 2014 v 15:32 | Reagovat

děkuju moc :)))

4 Banshee Banshee | Web | 27. ledna 2014 v 19:15 | Reagovat

Opravdu, píšeš nádherný příběh!!!WOW!

5 Neimã Neimã | E-mail | Web | 2. února 2014 v 11:24 | Reagovat

Nádherný příběh, asi se budu opakovat, ale je to prostě super, já... ten příběh si každý prostě zamiluje a tak ti radím, at píšeš dál

6 Aly Aly | Web | 2. února 2014 v 11:39 | Reagovat

[5]: Díky za radu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama